Když člověk stráví většinu života mezi lidmi, kteří řeší skutečné starosti, naučí se jednu věc: že dobré město nestojí na budovách, ale na vztazích. Na tom, jak se k sobě chováme, jak si pomáháme a jak se dokážeme postarat o místo, kde žijeme.
A přesně to pro mě znamená Klášterec.
Vyrůstal jsem tady, pracoval jsem tady a dnes tu vychovávám rodinu. Poznal jsem tohle město z mnoha stran — jako policista, jako učitel i jako zastupitel. Ať už jsem řešil trestné činy, nebo jen obyčejné sousedské spory, vždycky jsem viděl totéž: lidi, kteří chtějí žít v klidu, bezpečí a důstojnosti.
Klášterec má obrovský potenciál. Má silnou komunitu, krásné okolí a lidi, kteří se nebojí práce. Ale zároveň má i problémy, které se nevyřeší samy — od bydlení přes čistotu veřejného prostoru až po bezpečnost. A já věřím, že právě tady má smysl být aktivní. Ne kvůli funkcím, ale kvůli lidem.
Po osmnácti letech služby u policie jsem se naučil dvě věci:
naslouchat a nést odpovědnost.
A to jsou hodnoty, které se snažím přenášet i do práce zastupitele. Nechci slibovat nemožné. Chci být člověkem, na kterého se dá obrátit — a který se nebojí říct nahlas, co je potřeba změnit.
Věřím, že Klášterec může být městem, kde se žije dobře. Městem, kde se lidé cítí bezpečně, kde mají dostupné bydlení a kde veřejný prostor není jen kulisou, ale místem, na které můžeme být hrdí.
A věřím, že toho dosáhneme jen tehdy, když budeme táhnout za jeden provaz — každý z nás, bez ohledu na to, jestli pracuje na radnici, ve škole, v továrně nebo doma.
Klášterec je můj domov. A domov si zaslouží péči.
Jaroslav Kohout
