Energetická skupina Sev.en Pavla Tykače oznámila, že v prosinci 2026 ukončí provoz elektráren Počerady, Chvaletice a Kladno. Rozhodnutí, které podle analytiků neohrozí dodávky elektřiny, vyvolává otázky o budoucnosti české energetiky. Krajský zastupitel za PRO Ing. Pavel Tůma upozorňuje, že za čísly a megawatty se skrývají lidé, regiony a dlouhodobé dopady, které nelze podceňovat.
Energetika není jen o číslech
Oznámení o uzavření tří velkých uhelných zdrojů se v médiích objevilo především v technickém kontextu – výkon, kapacita, dopad na ceny. Jenže podle Pavla Tůmy je nutné dívat se i na lidský rozměr celé věci. „Když slyším, že uzavření tří velkých elektráren dodávky elektřiny neohrozí, ptám se: a co dodávky práce? Co stovky zaměstnanců a tisíce lidí v navázaných firmách?“ říká a dodává, že energetika není jen o kilowatthodinách, ale také o rodinách, které z této práce žijí. Dle Tůmy by přehlížení lidských osudů mohlo být osudovou chybou pro celé regiony.
Regiony na rozcestí
Mostecko i Lounsko patří mezi oblasti, které se po desetiletí spojovaly s těžbou uhlí a výrobou energie. Uzavření Počerad nebo Chvaletic tak podle Tůmy není jen technickou otázkou, ale zásadním zásahem do identity regionů. „Pokud stát nenabídne alternativu, hrozí, že se z těchto oblastí stanou periferie bez perspektivy,“ varuje. Připomíná, že právě tyto kraje nesly hlavní tíhu energetické prosperity země, a proto by jejich opuštění znamenalo nejen ekonomickou ztrátu, ale i ztrátu hrdosti lidí na svoji práci, která znamenala pro celou naší republiku energitickou soběstačnost.
Stabilita sítě a dovoz elektřiny
Analytici uklidňují, že česká elektrizační soustava odstavení ustojí. Tůma však upozorňuje, že závislost na dovozu elektřiny může být riskantní. „Pokud budeme více závislí na dovozu, ztrácíme kontrolu nad vlastní energetickou bezpečností,“ zdůrazňuje. Podle jeho slov je energetická soběstačnost základní podmínkou stability státu a její oslabení by znamenalo, že o českém energetickém osudu budou rozhodovat jiní.
Emisní povolenky jako diktát trhu
Jedním z hlavních důvodů uzavírání uhelných zdrojů jsou vysoké ceny emisních povolenek. Tůma však upozorňuje, že tento systém se stal spíše finančním než ekologickým nástrojem. „Pokud cena povolenky rozhoduje o tom, zda zavřeme elektrárnu, pak jsme energetickou politiku svěřili burze, ne vládě,“ kritizuje. Podle něj stát rezignuje na svou roli a nechává o budoucnosti rozhodovat trh, který nesleduje zájmy České republiky.
Budoucnost zaměstnanosti
Uzavření elektráren se dotkne stovek zaměstnanců přímo a tisíců nepřímo. Tůma připomíná, že lidé potřebují jasnou perspektivu, jinak hrozí sociální napětí. „V regionu, kde se zavře elektrárna, není zítra připraveno sto nových pracovních míst. Lidé potřebují jistotu, ne sliby,“ říká. Zároveň dodává, že rekvalifikace sice zní dobře, ale pokud za ní nestojí reálné pracovní příležitosti, je to jen prázdná fráze.
Obnovitelné zdroje jako pilíř i riziko
Debata o budoucnosti energetiky se často soustředí na obnovitelné zdroje. Tůma je považuje za důležitou součást mixu, ale varuje před unáhleným postupem. „Uzavřít uhelné elektrárny bez náhrady je jako vytrhnout pilíř z mostu a doufat, že se nezřítí,“ přirovnává. Dle jeho názoru je nutné hledat rovnováhu mezi modernizací a stabilitou, jinak hrozí drahá elektřina a nestabilní síť.
Politická odpovědnost
Podle Tůmy je rozhodnutí Sev.en signálem, že stát rezignoval na aktivní energetickou politiku. „Pokud necháme soukromé firmy rozhodovat o tom, kdy a jak skončí klíčové zdroje, pak se vzdáváme odpovědnosti za budoucnost,“ uzavírá. Tůma je přesvědčen, že politika má chránit občany, nikoli jen sledovat trh, a pokud stát nebude mít odvahu řídit energetickou transformaci, pak ji za nás odřídí trh – a ten nikdy nebude mít na prvním místě zájmy naší země.
Jde o lidi
Uzavření elektráren Počerady, Chvaletice a Kladno je krok, který podle analytiků česká energetika zvládne. Podle Pavla Tůmy však nejde jen o technickou bilanci. Jde o lidi, regiony a budoucnost celé země. Pokud stát nenabídne jasnou strategii, může se energetická transformace stát nejen ekologickou, ale i sociální krizí.
