Kde končí zákon a začíná výklad? Stížnost strany Volt míří k Ústavnímu soudu a otevírá otázku, zda politické uskupení může obejít označení koalice bez porušení pravidel. Právní expert Bc. Pavel Podmanický LL.M. upozorňuje na mezeru v zákoně, která může mít dopad na volební práva jednotlivců i na samotné fungování demokracie. Spor o kandidátní listiny tak míří k jádru ústavního systému — a rozhodnutí soudu může změnit pravidla hry.
V posledních týdnech sledujeme rozhodnutí krajských soudů ve věci žalob podaných stranou Volt. Ta se domnívá, že politické uskupení hnutí SPD a jeho partneři, například strana PRO, porušují ducha zákona. Co skutečně říká zákon a jak se k celé věci může postavit Ústavní soud? Oslovili jsme právního specialistu Bc. Pavla Podmanického, LL.M.
Spor o rovnou politickou soutěž
Strana Volt tvrdí, že byla znevýhodněna v právu kandidovat do Poslanecké sněmovny. Spolupředseda Adam Hanka uvedl, že došlo k porušení rovné politické soutěže. Podmanický k tomu dodává: „Pan Hanka není právník, a proto je třeba jeho výrok brát s nadhledem. Nicméně je pravda, že určitý sporný výklad zákona skutečně existuje.“
Jádrem sporu je výklad § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu ČR. Ten stanoví, že kandidátní listiny mohou podávat registrované politické strany, hnutí a jejich koalice — pokud jsou jako koalice výslovně označeny, uvedou své členy a stanoví název.
Zákon tedy ponechává na vůli samotných subjektů, zda se označí jako koalice. Podle Podmanického z toho vyplývá, že „nepřiznaná koalice“ de facto neexistuje. „Volt však napadá právě to, že kandidátní listina složená z více subjektů by měla být označena jako koaliční, protože to má vliv na rozdělení mandátů,“ upozorňuje právní expert.
„Rozumím myšlence žalobce, ale z hlediska praxe nelze mluvit o porušení zákona. To ovšem neznamená, že zde není mezera, kterou by mohl Ústavní soud doplnit,“ říká Podmanický.
Co bude Ústavní soud posuzovat?
Ústavní soud se bude zabývat otázkou, zda došlo k zásahu do práv na ochranu před neoprávněným zásahem. Podle Podmanického to v tomto případě nelze předpokládat. Soud však může doplnit výklad zákona — a právě zde se otevírá zásadní otázka.
Aby mohl jedinec kandidovat do Parlamentu ČR, musí:
- podat kandidátní listinu včas Ministerstvu vnitra,
- být registrovanou politickou stranou nebo hnutím,
- mít minimálně tříčlenný výbor.
Z toho vyplývá, že jednotlivec nemůže kandidovat samostatně, což je podle Podmanického v rozporu s Listinou základních práv a svobod. „Pokud by Ústavní soud rozhodl ve prospěch stížnosti, musel by ignorovat článek 21, který zaručuje občanům právo podílet se na správě veřejných věcí svobodnou volbou,“ upozorňuje.
Modelová situace: člen komunální strany chce kandidovat do sněmovny, ale jeho strana se voleb neúčastní. Jelikož zákon nedovoluje členství ve více stranách, musel by rezignovat a vstoupit do jiné strany. „Tento postup je absurdní a Ústavní soud by ho měl odmítnout, „dodává Podmanický.
„Domnívám se, že člověk může kandidovat pod hlavičkou jiné strany, i když je členem jiné strany. Pokud je aktivní volební právo podmíněno členstvím, měl by Ústavní soud postupovat zdrženlivě,“ uzavírá.
Výsledek? Nejasný
Jak Ústavní soud rozhodne, nelze předvídat. Už jsme byli svědky rozsudků, které ignorovaly ustálenou právní praxi. Možným výsledkem je výzva zákonodárcům, aby zpřesnili definici koalice v zákoně o volbách do Parlamentu ČR. Dnes je tato definice vágní a ponechána na vůli politických subjektů.
