Bývalá vedoucí sociálního odboru v Ústí nad Labem Ing. Ivana Šťastná /PRO/ varuje před rozpočtovým kolapsem, který může zasáhnout statisíce seniorů, nemocných i rodin s dětmi. V rozpočtu na rok 2026 podle ní chybí miliardy na základní sociální výdaje. „Nejde o čísla na papíře. Jde o konkrétní lidi, kteří nebudou mít na nájem, léky ani jídlo,“ říká.
Zkušenost z praxe, ne z kanceláře
Ivana Šťastná strávila přes tři dekády jako vedoucí sociálního odboru na ústeckém magistrátu. Dnes už na úřadě nepůsobí – podle jejích slov proto, že byla příliš aktivní a příliš otevřeně kritizovala nekompetenci politického vedení. „Když jsem upozorňovala na systémové chyby, slyšela jsem, že jsem přerostla přes hlavu. Ale já jsem jen dělala svou práci zodpovědně,“ říká.
Chybějící miliardy a ohrožené výplaty
Podle údajů, které zveřejnila stínová ministryně financí Alena Schillerová, chybí v rozpočtu na rok 2026:
- 6,9 miliardy korun na důchody
- 6,5 miliardy na dávky státní sociální podpory (SSP)
- 5 miliard na nemocenské dávky
- 2,2 miliardy na příspěvek na péči
To vše jsou tzv. mandatorní výdaje – tedy zákonem dané povinnosti státu vůči občanům. Pokud by nebyly pokryty, dopad by byl podle Šťastné devastující. „Nová vláda bude muset řešit nejen rozpočet, ale i důvěru lidí, kteří už teď žijí na hraně,“ upozorňuje.
Důchody: čísla, která bolí
K 31. 12. 2024 pobíralo důchod přes 2,36 milionu lidí. Z toho více než 200 tisíc seniorů mělo měsíční důchod mezi 13 a 16 tisíci korunami. Dalších 1,39 milionu lidí pobíralo důchod mezi 18 a 24 tisíci. „Průměrný důchod je jen statistická iluze. Realita je, že stovky tisíc lidí žijí s částkou, která nestačí ani na základní potřeby,“ říká Šťastná.
Rodiny s dětmi a nemocní: další na řadě
Dávky SSP, tzv. „superdávka“, spojují čtyři základní podpory – příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, přídavky na děti a příspěvek na živobytí. O tuto pomoc žádá přibližně 200 tisíc lidí. Pokud by stát nedokázal zajistit její výplatu, hrozí podle Šťastné ztráta bydlení a existenční kolaps tisíců rodin. „Když stát selže v pomoci nejzranitelnějším, není to jen rozpočtová chyba. Je to morální selhání,“ dodává.
Podobně varuje i před výpadkem nemocenských dávek. „Nemocný člověk bez příjmu není jen číslo v tabulce. Je to konkrétní osud, který může skončit tragicky, pokud stát neplní svou roli,“ říká.
Příspěvek na péči: co s lidmi, kteří se nepostaví?
Příspěvek na péči je určen lidem, kteří kvůli zdravotnímu stavu potřebují pomoc druhé osoby. „Představa, že člověk ve čtvrtém stupni závislosti zůstane bez podpory, je děsivá. Kdo se o něj postará? Rodina, která sama sotva vyjde? Nebo přeplněné domovy, které už teď nemají kapacitu?“ ptá se Šťastná.
Léky a iluze úspor
Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že pacienti jsou chráněni tzv. ochranným limitem na doplatky za léky. Podle Šťastné je to však iluze. „Limit je jen číslo. Ve skutečnosti lidé platí tisíce ročně, protože pojišťovny hradí jen nejlevnější varianty. A když lék nesedne, pacient platí znovu. To není ochrana, to je past,“ říká, viz. článek Tomáše Jelínka.
Nejslabší nesmí být první na ráně
Rozpočet není jen tabulka. Je to mapa priorit. A pokud v ní chybí miliardy na důchody, dávky, nemocenskou a péči o bezmocné, pak je něco zásadně špatně. „Tito lidé celý život pracovali, odváděli daně, starali se o děti, o nemocné, o tento stát. A teď jim hrozí, že zůstanou bez pomoci. To není jen selhání vlády. To je selhání společnosti,“ uzavírá Ivana Šťastná.
