Kde končí svoboda slova a začíná trestní odpovědnost? Případ Tomia Okamury, který čelí trestnímu stíhání kvůli kampaním a výrokům na adresu policejního prezidenta, znovu otevírá otázku smyslu poslanecké imunity. Zatímco český poslanec je vydán k trestnímu řízení za politický plakát, europoslankyně obviněná z brutálního útoku zůstává chráněna imunitou. Právní specialista Bc. Pavel Podmanický LL.M. v komentáři upozorňuje na nebezpečí dvojího metru a úpadek důvěry ve spravedlnost. Je imunita štítem svobody, nebo zástěrkou beztrestnosti?
V posledních týdnech se znovu rozhořela debata o hranicích svobody slova v politice. Důvodem je trestní stíhání předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, které souvisí s kontroverzním plakátem z kampaně a následným výrokem adresovaným policejnímu prezidentovi. Okamura čelí obvinění z podněcování nenávisti, zatímco jeho příznivci mluví o kriminalizaci politického názoru.
„V případě Tomia Okamury musím konstatovat, že bylo zahájeno trestní stíhání tohoto poslance na základě zbavení poslanecké imunity právě dolní komorou parlamentu ČR, o které rozhodovala ještě vláda Petra Fialy. V tomto případě nelze nic namítat, jelikož veškerý postup byl v souladu s právním pořádkem České republiky.“ říká právní specialista Bc. Pavel Podmanický.
Zároveň ale upozorňuje na znepokojivý kontrast s případem europoslankyně Ilarie Salisové, která podle dostupných informací čelí obvinění z brutálního napadení, ale Evropský parlament ji nevydal k trestnímu stíhání.
„V případě, kdy europoslankyně Ilaria Salisová brutálním způsobem napadala kladivem náhodné kolemjdoucí, kterým vymlátila kladivem oči případně i zuby napadeným, a zůstává stále krytá imunitou poslance, mi přijde při nejmenším úsměvné,“ komentuje Podmanický.
Imunita: ochrana názoru, ne násilí
Podmanický připomíná, že poslanecká imunita má chránit svobodu projevu, nikoli krýt násilné činy.
„Imunita byla vždy spojena především s výkonem funkce poslance, který by se neměl bát postihu za své názory. Naopak v podobě brutálních trestných činů by tato imunita sloužit neměla.“
Podle něj je rozdíl mezi právem a morálkou zásadní, ale právě v případech jako je ten Okamurův se důvěra veřejnosti v právní stát může otřást.
„Pokud vidíme, že poslanec je vydán k trestnímu stíhání za svůj postoj či myšlenku, na základě které byl zvolen, a zároveň jiný politik, který téměř zabije člověka, zůstává chráněn imunitou, pak je za mě něco špatně.“
Co bude dál?
Podmanický se domnívá, že kauza Okamury je „dost uměle vytvořená“ a že skutková podstata trestného činu není naplněna.
„Osobně se domnívám, že žádné skutečnosti nenasvědčují skutkové podstatě onoho trestného činu a nenaplňují ji ani z poloviny.“
„Otázkou nyní zůstává, zda nově složená vláda vydá Tomia Okamuru opět k trestnímu stíhání, nebo zda zde zafunguje institut poslanecké imunity. Osobně by mě zajímalo rozhodnutí soudu v této věci, jelikož jsem přesvědčen, že soudy by musely rozhodnout ve prospěch Okamury.“ dodává.
Poslanecká imunita není výsadou, ale nástrojem ochrany demokratické debaty. Pokud se však začne používat selektivně — jednou proti slovu, podruhé ve prospěch násilí — ztrácí svou legitimitu. Jak upozorňuje právní specialista Pavel Podmanický, „mezi právem a morálkou je poměrně velký rozdíl“. A právě v tomto rozdílu se dnes láme důvěra veřejnosti ve spravedlnost.
Případ Tomia Okamury není jen o jednom plakátu. Je to test, zda česká demokracie dokáže rozlišit mezi ostrým názorem a skutečným trestným činem. A zda dokáže chránit svobodu projevu i tehdy, když je nepohodlná. Pokud selže, nebude to jen problém jednoho poslance — bude to signál, že svoboda slova už není samozřejmostí, ale výjimkou.
