Ještě v polovině 20. století byla Palackého ulice jednou z nejmalebnějších částí Chomutova. Říkalo se jí Dlouhá a lemovaly ji elegantní městské domy, kavárny, obchody, ale i honosný nárožní dům s věžičkou, který připomínal vídeňskou architekturu. Dnes ji známe jako široký bulvár sevřený panelovými domy — a málokdo tuší, jak dramatický příběh se za její proměnou skrývá.
Z ulice s duší evropského města
Před válkou byla Palackého ulice centrem života. V přízemí domů fungovaly obchody s textilem, pekařství, drogerie i kavárna s výhledem na městský park. Starousedlíci vzpomínají na vůni čerstvého chleba, na výlohy plné barevných látek a na večerní procházky, kdy se ulice rozzářila lampami a výklady.
„Můj děda tam měl obchod s obuví. Pamatuju si, jak mi jako malému klukovi ukazoval dřevěnou pokladnu a říkal, že každá bota má svůj příběh. Dnes už tam není ani ten dům,“ vzpomíná pan Jaroslav, který v Chomutově žije celý život.
Demolice, která změnila město
V 60. letech minulého století se Chomutov stal cílem rozsáhlé urbanistické přestavby. Původní domy byly označeny jako technicky nevyhovující — často bez koupelen, s nefunkční kanalizací — a postupně mizely. Místo nich vyrostly devítipatrové panelové domy, které měly nabídnout moderní bydlení pro nově příchozí obyvatele.
Autorem nové podoby Palackého ulice byl architekt Vratislav Štelzig. Jeho návrh počítal s širokým bulvárem, který měl být páteří městské dopravy i života. Jenže s výstavbou zmizela i atmosféra — a s ní i paměť místa.
Uhlí pod městem, které málem zmizelo
Málokdo ví, že Chomutov mohl dopadnout jako Most. Pod městem se totiž nachází hnědouhelná sloj, a za minulého režimu existoval plán propojit okolní doly a město zbourat. Palackého ulice byla jednou z prvních, která se ocitla v ohrožení. Nakonec se od plánu ustoupilo, ale její původní podoba byla nenávratně pryč.
Co zůstalo?
Dnes Palackého ulice slouží jako dopravní tepna. Panelové domy, obchodní centra, zastávky MHD. Ale pokud se zadíváte pozorně, najdete tu stopy minulosti — třeba kamenný sokl bývalého domu, nebo starý strom, který pamatuje ještě původní kavárnu.
A možná právě proto má smysl si připomínat, co tu bylo. Ne kvůli nostalgii, ale kvůli paměti města, která tvoří jeho identitu.
Zdroj: https://www.oldmapsonline.org/ Vojenský zeměpisný ústav
