Nákup pozemku udělal zlo mně i celé rodině.

I pozemek k parkování může být soukromý. Nejen v Praze, ale i v mnoha dalších městech se za posledních deset let rozšířila osobní automobilová doprava takovým způsobem, že bez regulace, vyhrazených parkovacích míst, nebo placených zón se prakticky nedá obejít.

V Chomutově se o parkování někteří starají, ale mnozí se domnívají, že vše, kam mohou postavit své auto je automaticky jejich a zapomínají, že žijeme v zemi, kde právo vlastnické patří do české ústavy stejně jako právo na svobodu pohybu a projevu.

Úhel pohledu mohou štvavé mediální články zcela změnit.  Verze majitele pozemku a bojovných občanů, užívajících cizí věc se výrazně liší.

Mohou media beztrestně udělat člověku ze života peklo na zemi, které zaručuje právo na soukromí?

V roce 2019 pan Lecjaks koupil pozemek mezi domy v Purkyňově a Čechově ulici u přilehlých garáží. Sousedům nabídl, že bude svůj pozemek udržovat a osvětlí příjezdovou cestu ke garážím, s tím, že by rád, když mu na to stokorunou měsíčně přispějí. Odpověď jednoho ze sousedů byla, že má dobrého právníka a takhle to nenechá. Tak začaly první neshody.

Jak celá věc pokračovala?

Netrvalo dlouho a došlo ke spojení všech majitelů garáží a bytů přilehlých domů proti mé osobě. Byl jsem hrubě osočován, že se na svém pozemku chovám, jako by byl můj.

Vše postupně gradovalo. Veškeré úpravy, které jsem na pozemku dělal, byly v souhlasu příslušnými úřadů, ale místní vřava obyvatel mě opakovaně napadala a zasypávala stížnostmi policii, úřady, noviny i televizi.

Hlavními aktéry těchto stížností byla zaměstnankyně města Chomutov, zaměstnankyně krajské hygienické stanice a ředitel místní základní školy.

Snažil jste se vzniklou situaci řešit?

Abych situaci uklidnil, opakovaně jsem nabízel přes bytové družstvo možnost odkoupení sporných pozemků, včetně příjezdové cesty a komunikace kolem domů Purkyňova a Čechova. To bylo odmítnuto a jeden z hlasů, který byl proti odkoupení, tak si podal stížnost, že nemůže užívat pozemek.

Skupina garážníků se odvolával i proti řízení, které je spojeno s osvětlením pozemku a příjezdové cesty i přes to, že osvětlení chrání i jejich majetek a nevložili do něj jedinou korunu.

Vše se vysvětlilo, nebo celý příběh pokračoval?

Ve chvíli, kdy si nevěděli garážníci rady, jak poškodit mou osobu, pozvali si na pomoc novinářku z Deníku, která napsala článek v mých očích podle jejich přání a vyjádření. Když jsem si stěžoval, že se jedná o nepravdu a lži řekla mi, že jsem dost silný a já to vydržím.

Pokus o hojení se na mé osobě dospěl do situace, kdy po mě jedna osoba požadovala odškodnění za to, že jsem ji přejel autem. Ale přivolaná policejní hlídka nevyhodnotila tuto situaci jako trestný čin ani přestupek, protože se nic takového nestalo. Zvažoval jsem podání na křivé obvinění, protože je celá situace natočena na video a paní Lenka A. po údajném incidentu odchází a hlasitě se směje.

Podle všeho se některé články bez vyjádření druhé strany dají vyložit jako ryze účelové a novinářka hledající senzaci za každou cenu, by tak mohla přijít o srdceryvný příběh, ze kterého by se mohla vyklubat jen závist a nenávist starousedlíků proti všemu, co narušuje jejich libido.


Připravujeme:
To nebyla celá dohra, protože příběh zdaleka nekončí… 

 

Napsat komentář