Hrobka rodu Hohenlohe

Návštěvníci Jirkova mohou kromě mnoha historických památek navštívit i jenu z ponurého období rodu Hohenlohe, po kterém se dochovala unikátní lesní stavba v podobě hrobky rodiny Hohenlohe-Langenburg u Červeného hrádku.

Princ Ludwig Karl Gustav Hohenlohe-Langenburg, c. k. armádní plukovník, manžel Gabriely, majitelky panství Červeného hrádku a dcery hraběte Johanna Nepomuka von Trauttmansdorff-Weinsberg a hraběnky Isabelly von Buquoy, se 3. července 1866 zúčastnil bitvy u Hradce Králové, přesněji srážky vojsk u blízkých Střezetic. Byl tam těžce zraněn a následkům zranění teprve 43letý princ Ludwig Hohenlohe-Langenburg podlehl 26. července ve vesnickém stavení v obci Hrádek u Hradce Králové. Byl rodinou převezen na Červený hrádek a 31. července byl pochován na hřbitově u filiálního kostela sv. Anny v Jirkově, do hrobky č. 76 hraběte Trauttmannsdorffa, svého tchána. Posmrtně církví zaopatřen byl zámeckým kaplanem již v Hrádku u Hradce Králové, pohřben v Jirkově byl Josefem Herzumem, velebným pánem okresním vikářem a ctěným kanovníkem z Údlic.

Vdova Gabriela však považovala pohřbení svého manžela za prozatímní. Hodlala svého manžela pohřbít důstojněji, a tak na tehdejším Mariánském kopci (Marienbergu) jižně od zámku, jen několik metrů od sloupu se sochou Panny Marie Immaculaty čili Panny neposkvrněné, nechala vystavět novogotickou hrobku.

Datum dostavby hrobky není přesně známo, z dostupných pramenů je jistý jen rok jejího vzniku. O stavbě začalo jednání v březnu 1867, kdy panství korespondovalo s Okresním úřadem Jirkov a místodržitelstvím v Praze. Z dubna 1867 se zachoval záznam o schválení plánů okresním úřadem. V červnu 1867 již panství jednalo s děkanským úřadem o exhumaci ostatků Ludwiga Hohenlohe-Langenburg a jejich přenesení do hrobky.

Hrobka v krajinářském parku, budovaném cíleně již Gabrielinou babičkou, byla umístěna účelně, a to právě v blízkosti zhruba v té době 170 let starého sloupu s Immaculatou, a nepochybně měla hrobka posloužit dalším zemřelým z rodu Hohenlohe-Langenburg. Gabriela se dožila 83 let a svého manžela přežila o 57 let, a tak její ostatky, pod predikátem Thun-Hohenstein, neboť už v září roku 1867 se podruhé vdala za Ladislava hraběte Thun-Hohenstein, byly po boku prvního manžela Ludwiga uloženy až na počátku srpna 1923. Hrabě Thun-Hohenstein, jenž zemřel v prosinci roku 1887, nebyl v hrobce pohřben, poslední místo odpočinku nalezl v Thunské rodinné hrobce pod kaplí sv. Jana Nepomuckého v Děčíně-Chrástu.

Třetí pohřbenou osobou v červenohrádecké hrobce byl v druhé polovině listopadu 1933 Gottfried Karl Josef Hohenlohe-Langenburg, Ludwigův a Gabrielin syn.

Po roce 1945 bylo s hrobkou nakládáno nedůstojně, svědectví pamětníků dokonce hovoří o „kopané“ s lebkami pohřbených. Také odloučenost hrobky od zámku v následujících 40 letech přispěla k setrvalé devastaci a ta se vystupňovala po roce 1989, kdy hrobka posloužila k pobytu bezdomovců a k cílům útoků vandalů. Hrobka byla městem opravována po roce 1989 několikrát.

 

autor: Michal Bečvář

zdroj: jirkov.cz

Napsat komentář