Stačí pár minut času, obyčejný rozhovor, společná kresba nebo tiché naslouchání. A přesto to může znamenat víc než jakákoli léčba. V kadaňské nemocnici se budoucí sociální pracovníci z Gymnázia a SOŠ Klášterec nad Ohří pravidelně setkávají s pacienty na oddělení následné komplexní péče. A vzniká něco, co nelze změřit ani předepsat — lidská blízkost, která léčí.
Magie blízkých setkání není fráze. Je to každodenní realita, která se odehrává tiše, bez velkých gest. Studenti oboru sociální činnost přicházejí do kadaňské nemocnice, aby zpříjemnili pacientům pobyt. Ne jako terapeuti, ne jako odborníci — ale jako lidé, kteří si udělají čas. Čas na rozhovor, na společnou kreativní činnost, na obyčejné lidské sdílení.
A právě to má často největší hodnotu.
Pacienti, kteří tráví dny v nemocničním prostředí, potřebují víc než jen léky. Potřebují kontakt, zájem, důvod k úsměvu. A studenti jim ho dávají. Tím, že naslouchají jejich příběhům, které jsou někdy neuvěřitelné, jindy bolestné, ale vždycky lidské. Tím, že se nezaleknou ticha, ani stáří, ani nemoci.
Setkání jsou oboustranně obohacující. Studenti získávají cennou zkušenost, jaké to je být nablízku těm, kteří potřebují péči, oporu a trpělivost. Učí se, že pomoc druhým není jen o odborných znalostech, ale hlavně o lidském přístupu. Zjišťují, že i drobná pozornost nebo pár chvil upřímné pozornosti mohou mít pro nemocného člověka velký význam — uleví mu od bolesti, dovolí mu zapomenout na důvody jeho pobytu v nemocnici.
Společně strávený čas pomáhá studentům lépe pochopit význam a poslání jejich budoucí profese. Ne jako teorie, ale jako živá zkušenost. Jako dotek reality, která je někdy náročná, ale vždycky důležitá.
A možná právě tady, v tichých pokojích kadaňské nemocnice, se rodí budoucí sociální pracovníci, kteří budou jednou stát u lidí v jejich nejtěžších chvílích. S respektem, s pokorou — a s lidskostí, která se nedá naučit z učebnice.
Foto: Nemocnice Kadaň
