Inspektorátu práce mnohým dluží omluvu, i tak lze interpretovat zprávu, kterou veřejnost obdržela.
Státní úřad inspektorátu práce byl zřízen ke dni 1. července 2005 a to zákonem č. 251/2005 Sb. Od té doby má plnit úkoly spojené dohlížením na práva zaměstnanců a povinnosti zaměstnavatelů.
Jedním z hlavních předpokladů a náplní práce inspektorátu práce je dodržování směrnic a zákonných předpisů v pracovním právu České republiky. Tento institut byl zřízen ministerstvem práce a sociálních věcí a proto hovoříme o státním zřízení.
I když z povahy věci plyne že veškerá doporučení či stanoviska inspektorátu práce nejsou právně závazná pro zaměstnavatele ani zaměstnance má tento institut při nejmenším doporučující charakter. Právě z tohoto titulu by se mělo jednat o zřízení, které nebude pouhou loutkou státní moci, ale spíše se bude věcně zabývat současnou problematikou s ohledem na právní výklad, která trápí zaměstnavatele a zaměstnance ze které mohou následně obě tyto strany čerpat doplňující informace.
Selhání během pandemie ?
I když je potřeba zasazovat platnou právní úpravu do kontextu doby během pandemie bylo nesmírně překvapující vidět že státní inspektorát práce stále sdílel několik svých stanovisek na svých webových stránkách jako doporučující stanovisko pro zaměstnavatele, které byly v rozporu se současnou platnou judikaturou českých soudů.
Z tohoto důvodu jsme vyzvali státní úřad inspektorátu práce k nápravě současného stavu, kde jsme požadovali o změnu případně stažení těchto stanovisek, které jsou momentálně v rozporu s judikaturou českých soudů.
„Co osobně považuji za nebezpečné je možný výrok inspektorátu práce, který sdílel v jednom ze svých doporučení a stanovisek stále i v roce 2024 na své webové stránce, kdy jsme již znali nálezy českých soudů a pravomocných rozsudků. Je potřeba zmínit že inspektorát práce má především dbát na rovné zacházení se zaměstnanci a předcházet diskriminaci na pracovišti jak mu přikazuje zákon. V tomto konkrétním doporučení, které sdílel inspektorát práce jako své doporučující stanovisko se jednalo o testování zaměstnanců v rámci podniků a firem během pandemie Covid-19,“ uvedl Bc. Pavel Podmanický LL.M.
Inspektorát práce zde laxně převzal stanovisko ministerstva zdravotnictví a vlády přičemž se vůbec nezabýval možným dopadem a nepostavil se tak na stranu těch pro něž byl zřízen. Zjednodušeně řečeno se přiklonil k výkladu, který pro něj a stát byl více bezpečný a pohodlný než-li správný. Na druhou stranu pokud by inspektorát práce zaujal opačné stanovisko mohlo to přinést do společnosti větší míru důvěry v orgán, který byl pro tyto účely zřízen což by ocenili hlavně zaměstnanci na které byl vyvíjen nátlak ze strany zaměstnavatelů.
„V daném stanovisku inspektorátu práce pak můžeme naleznout větu Zaměstnavatelé mohou stanovit povinnost testování ve vnitřních předpisech a v pokynech k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Zaměstnanec je povinen tyto předpisy dodržovat [viz § 301 písm. c) zákoníku práce]. Tento výklad se následně ukázal jako nesprávný což v podstatě konstatoval soud svým rozsudkem 24 C 373/2021-26. Možnost přikázat zaměstnanci testování na určitý druh nemoci zaměstnavatelům prostě nepřísluší. Tato možnost byla přisuzována pouze vládě a krajským hygienickým stanicím, které disponovali oprávněním vydávat mimořádná opatření dle pandemického zákona a tím řídit celou pandemii. Pro představu z rozsudku soudu můžeme uvést příklad, pokud by jsme dovolili zaměstnavatelům dle interních směrnic testovat zaměstnance na nemoc Covid-19, která má předcházet a zabezpečovat bezpečnost na pracovišti pak ale musíme testovat zaměstnance na všechny přenosné nemoci světa jako je chřipka, angína a jiné což dozajista určitě není cílem zákoníku práce a ostatních právních předpisů spojených s pracovněprávním výkladem. Závěrem, pokud tedy vláda případně KHS upustí od mimořádného opatření hlídání a testování zaměstnanců ve firmách pak jej nemůže zaměstnavatel nadále vyžadovat ve svých interních předpisech a vyžadovat od svých zaměstnanců aby se tomuto testování podrobili. Zaměstnavatel by se tím tak mohl vystavit i trestní odpovědnosti“ doplnil Podmanický.
Z tohoto důvodu bylo velice překvapující naleznout toto stanovisko, které deklaruje přesný opak i na současných webových stránkách inspektorátu práce. Právě z důvodu vyšší právní důvěry v inspektorát práce byl vyzván, aby svá opatření opravil, případně stáhnul nebo zcela odstranil.
Žádosti SIUP vyhověl tak, že stanoviska ze svých stránek odstranil a dál je veřejně neprezentuje.
Autor článku : Bc. Pavel Podmanický LL.M.
