Když sleduji letošní komunální kampaň, nestačím se divit. Politici soutěží, kdo postaví víc bytů, zařízení pro seniory, sportovišť a dalších projektů. Zejména program Lepšího Chomutova na mě působí, jako kdyby městská pokladna neměla dno. Jenže má. A po volbách přijde okamžik, kdy někdo bude muset všechny ty krásné sliby zaplatit.
Nejsem proti rozvoji města. Jsem proti politice, která před volbami rozdává sny a účet schová pod stůl.
Představa, že Chomutov bude suplovat soukromý sektor, stavět jeden projekt za druhým a následně všechno provozovat, je podle mě ekonomicky nebezpečná.
Město není developerská firma. Má vytvářet podmínky, připravovat území, pomáhat smysluplným projektům a samo investovat především tam, kde je jeho role nezastupitelná.
Čím víc toho město vezme na sebe, tím větší aparát a vyšší trvalé náklady budou nakonec platit Chomutováci.
Před volbami se rozdává. Po volbách se platí
O nových projektech slyším každý den. Mnohem méně slyším o tom, z čeho budeme financovat věci, které už máme.
Třeba zaměstnance města.
Podle údajů, se kterými pracuji, patří velká část nejhůře placených zaměstnanců města ve srovnání s obdobně velkými městy v Ústeckém kraji k těm hůře odměňovaným. Jejich mzdy budeme muset řešit.
Ne proto, že je to atraktivní volební téma. Ale protože bez lidí město fungovat nebude.
Tohle na billboard nedáte a pásku u toho nepřestřihnete. Přesto právě takové výdaje rozhodují o skutečném zdraví městského rozpočtu.
Z 900 milionů na 300. A k tomu další deficit
Když jsem měl možnost zabývat se jedním z předchozích rozpočtů města, zarazila mě čísla.
Podle podkladů, se kterými jsem tehdy pracoval, měla rezerva města během několika let klesnout přibližně z 900 na 300 milionů korun. Současně byl navržen deficit kolem 240 milionů.
To už není politický názor. To je obyčejná matematika, která musí každému hospodáři rozsvítit červenou kontrolku.
Když jsem se na situaci ptal současného primátora, jeho odpověď mi utkvěla v hlavě: není ekonom, je učitel. Ano, učitel je. Dokonce mě kdysi učil angličtinu a na jeho hodiny jsem chodil rád.
Jenže vést Chomutov není hodina angličtiny. Primátor nemusí být ekonom, ale musí poznat, když vede město směrem ke dnu pokladny.
Pokud to nepozná, je to problém. Pokud to pozná a přesto pokračuje, je to podle mě problém ještě větší.
Městská knihovna? Krásný sen. Ale máme na něj?
Přestavba lázní na městskou knihovnu je pro mě symbolem tohoto způsobu uvažování.
Také bych chtěl krásnou knihovnu. Kdo by nechtěl? Odpovědný politik se ale nemůže ptát jen: Chceme ji?
Musí položit dvě mnohem méně příjemné otázky: Kolik budou skutečně stát? A kolik nás bude každý rok stát jejich provoz?
Právě tyhle otázky se do předvolebních sloganů nevejdou. Do městského rozpočtu se ale vejdou vždycky.
Chomutov nepotřebuje Ježíšky. Potřebuje hospodáře
Být realistou není před volbami populární. Mnohem jednodušší je slíbit každému něco a účet nechat na dobu po volbách.
Já tuhle hru hrát nechci.
Nejdřív zajistěme to, co město skutečně potřebuje. Zaplaťme lidi, bez kterých nefunguje. Starejme se o majetek a infrastrukturu, které už máme. Držme rozumnou rezervu. A potom rozhodujme, na které velké sny skutečně máme.
Veřejné finance jsem už jednou pomáhal uhájit. Nebylo to lehké, ale podařilo se. A jak se říká: ukázaná platí.
Chomutov nepotřebuje další soutěž o nejkrásnější volební slib. Potřebuje politiky, kteří dokážou říct NE dřív, než zjistíme, že v městské kase už není z čeho říkat ANO.
Pavel Tůma, kandidát za SDP + Motoristé + PRO = Chomutov SOBĚ
