Kandidát na ministra obrany za SPD, generálporučík Jaromír Zůna, se setkal s prezidentem Petrem Pavlem k pracovnímu jednání o budoucím směřování české obrany. Schůzka byla podle obou stran konstruktivní a ukázala shodu v klíčových prioritách. Diskuse se soustředila na rychle se měnící bezpečnostní prostředí, válku na Ukrajině i závazky České republiky v NATO. K tématu debaty o článku 3 Washingtonské smlouvy a o nutnosti posilovat vlastní obranu se zapojil také bezpečnostní expert a předseda ústecké sekce strany PRO, David Sekera, který zdůrazňuje, že důvěryhodnost kolektivní obrany stojí právě na schopnosti států budovat vlastní kapacity.
Strategické priority v době nejistoty
Generálporučík Zůna označil za hlavní výzvu nové nastavení obranného plánování. Podle něj je nutné přepracovat strategické dokumenty tak, aby byly ekonomicky realistické, ale zároveň ambiciózní. „Musíme hledat modernizační řešení, která budou odpovídat možnostem státu, ale zároveň zajistí, že naše armáda bude schopná plnit své závazky vůči spojencům,“ uvedl Zůna.
Článek 3 jako základní kámen
Jedním z hlavních témat jednání byla povinnost vyplývající z článku 3 Washingtonské smlouvy. Ten říká, že každý stát NATO musí aktivně posilovat svou vlastní obranu, aby mohl spoléhat na pomoc spojenců a zároveň sám přispívat k bezpečnosti aliance. Bezpečnostní expert PRO David Sekera k tomu dodává: „Každý stát má primární odpovědnost za vlastní obranu. Členství v NATO nestojí pouze na očekávání pomoci od ostatních. Povinností je udržovat ozbrojené síly, modernizovat je a investovat do obranyschopnosti.“
Kolektivní bezpečnost a vlastní úsilí
Zůna zdůraznil, že český příspěvek ke kolektivní obraně je nezbytný. Podle Sekery je právě tato rovnováha mezi individuálním a společným úsilím klíčová: „NATO je založeno na společné obraně, ale tento mechanismus může fungovat jen tehdy, pokud státy dlouhodobě budují společné schopnosti – logistiku, interoperabilitu, armádní kapacity i průmysl.“
Sekera připomíná, že „vlastní úsilí“ znamená domácí investice, modernizaci a výcvik. „Stát musí mít moderní techniku odpovídající alianci, dostatečné počty profesionálních vojáků i záloh, kvalitní výcvik a schopnosti velení a řízení,“ říká.
Vzájemná pomoc mezi spojenci
Zůna se v debatě s prezidentem Pavlem dotkl i otázky spolupráce v rámci NATO. Podle něj je česká účast na společných projektech a cvičeních nezbytná pro to, aby naše armáda byla plně kompatibilní se spojenci. V praxi to znamená nejen sdílení zkušeností, ale i schopnost zapojit se do aliančních operací bez zbytečných prodlev a technických bariér.
Bezpečnostní expert PRO David Sekera k tomu dodává: „Vzájemná pomoc zahrnuje společná cvičení, sdílení technologií, společné nákupy, posílení obranného plánování i podporu při krizích. NATO není služba, kterou stát ‚odebírá‘, ale závazek, k němuž musí aktivně přispívat.“
Sekera zároveň upozorňuje, že právě tato dimenze spolupráce je často podceňovaná. „Pokud se státy soustředí jen na vlastní obranu, bez koordinace se spojenci, aliance ztrácí svou sílu. Společná cvičení a sdílení technologií jsou klíčové pro to, aby se jednotlivé armády dokázaly chovat jako jeden celek,“ vysvětluje.
Podle něj je důležité, aby Česká republika aktivně vstupovala do společných nákupů zbraňových systémů a munice, protože tím nejen ušetří prostředky, ale zároveň posílí interoperabilitu. „Vzájemná pomoc není jen o solidaritě v krizích, ale o dlouhodobém budování společných kapacit. Pokud se na to zapomene, článek 5 – tedy princip kolektivní obrany – ztrácí svou důvěryhodnost,“ dodává Sekera.
Restrukturalizace armády
Podle Davida Sekery je česká armáda v bodě, kdy nestačí jen dílčí modernizace, ale je nutná celková restrukturalizace. „Je důležité provést hloubkovou analýzu stavu našich ozbrojených sil, abychom věděli, kde skutečně potřebujeme posílit a kde naopak ubíráme prostředky zbytečně,“ zdůrazňuje.
Sekera upozorňuje, že armáda se v posledních letech potýká s přebujelým aparátem, který zatěžuje její efektivitu. „Musíme se zbavit zbytečných a často přebujelých byrokratických struktur, které odvádějí pozornost i finance od skutečných bojových jednotek. Obrana státu nestojí na administrativě, ale na schopnosti vojáků plnit úkoly v terénu,“ říká.
Podle něj je klíčové soustředit se na podporu jednotek, které tvoří páteř obrany – profesionálních vojáků, záloh a specializovaných útvarů. „Pokud chceme mít armádu schopnou reagovat na moderní hrozby, musíme investovat do výcviku, techniky a velení. Jen tak se z armády stane skutečně funkční nástroj obrany. Vše však musí probíhat v rámci našich finančních možností, nikoliv na úkor našich občanů.“ dodává.
Sekera zároveň zdůrazňuje, že restrukturalizace musí jít ruku v ruce s efektivním systémem nákupů. „Je nutné vytvořit prostředí, kde budou zbraňové systémy, munice a další zdroje pořizovány transparentně, rychle a s ohledem na ekonomickou situaci státu. Každá koruna musí být využita tak, aby posílila reálné schopnosti armády, nikoli jen papírové projekty,“ vysvětluje.
Zůna jako motor změny
Česká armáda je podle Sekery v situaci, kdy potřebuje nejen dílčí úpravy, ale skutečnou systémovou změnu. V jeho očích může právě generálporučík Jaromír Zůna sehrát roli klíčového hybatele. „Věřím, že gen. Zůna bude schopný nastartovat takovou změnu, která povede k efektivnější a schopnější armádě,“ říká.
Zůna má za sebou dlouholetou kariéru v ozbrojených silách a zkušenosti z mezinárodního prostředí, což podle odborníků zvyšuje jeho šance prosadit reformy, které by jinak mohly narážet na odpor. Sekera zdůrazňuje, že právě osobní autorita a schopnost komunikovat s politickými i vojenskými partnery bude rozhodující. „Pokud má někdo šanci přesvědčit veřejnost i politickou reprezentaci, že investice do obrany nejsou luxusem, ale nezbytností, pak je to generál Zůna,“ dodává.
Podle bezpečnostního experta by měl nový ministr obrany především nastavit jasné priority – od modernizace techniky přes podporu bojových jednotek až po transparentní systém nákupů. „Motor změny musí být nejen v osobě ministra, ale i v jeho schopnosti vytvořit tým, který bude sdílet stejnou vizi. Armáda potřebuje vedení, které dokáže spojit strategické cíle s každodenní realitou vojáků,“ vysvětluje Sekera.
Zůna tak podle něj může být symbolem nové etapy české obrany – etapy, která se opírá o profesionalitu, efektivitu a schopnost reagovat na moderní hrozby. „Pokud se podaří nastartovat restrukturalizaci a zároveň udržet podporu veřejnosti, může se česká armáda stát skutečně respektovaným partnerem v rámci NATO,“ uzavírá Sekera.
Změna je možná
Jednání mezi prezidentem Petrem Pavlem a kandidátem na ministra obrany Jaromírem Zůnou ukázalo, že česká obrana stojí před zásadními rozhodnutími. V rychle se měnícím bezpečnostním prostředí není možné spoléhat jen na tradici či na pomoc spojenců – klíčové je aktivní budování vlastních kapacit, jak připomíná článek 3 Washingtonské smlouvy.
Bezpečnostní expert David Sekera ze strany PRO zdůrazňuje, že právě schopnost státu investovat do modernizace, výcviku a restrukturalizace armády je podmínkou důvěryhodnosti celé aliance. „Pokud státy nebudují své schopnosti, aliance jako celek slábne,“ varuje.
Generálporučík Zůna tak může být vnímán jako symbol možné změny – změny, která by českou armádu posunula směrem k větší efektivitě, připravenosti a respektu mezi spojenci. Zda se mu podaří nastartovat reformy, které odborníci považují za nezbytné, ukáže až jeho případné působení v čele ministerstva obrany. Jisté však je, že debata o budoucnosti české obrany se stává jedním z klíčových témat současné politiky.
