Vláda Petra Fialy se chlubí úspěchem: snížila schodek státního rozpočtu. Jenže zatímco ministři mluví o odpovědném hospodaření, realita je jiná — rozpočtová „konsolidace“ přišla na úkor daňových slibů a peněženek občanů. Zvýšit daně a nazvat to státnictvím není reformní krok, ale politická iluze. V tomto komentáři jasně zaznívá: snižování schodku tím, že se zatíží ti, kteří už platí dost, není žádné umění. Je to trik — a pro voliče zklamání.
Snížit schodek rozpočtu zvýšením daní není zásluha. Je to podvod na důvěru voličů.
Tak se nám vláda pochválila: snížila schodek státního rozpočtu. Oslavné fanfáry analytiků zní, že se kabinet Petra Fialy chová odpovědně, když místo rekordních deficitů teď plánuje „jen“ 241 miliard korun. V kontextu předchozích let to skutečně působí jako úspěch. Jenže za jakou cenu?
Stát si pomohl tím nejjednodušším způsobem — sáhl lidem hlouběji do kapsy. Zvýšil daň z nemovitosti, daň z příjmu firem, nemocenské pojištění, DPH u vybraných položek… To není žádná reformní odvaha ani strategická konsolidace. To je obyčejná účetní lumpárna, která se prodává jako státnická zodpovědnost.
Když se sliby nepočítají
Pamatujete? Fialova vláda slibovala nezvyšovat daně. Slibovala, že nebude přenášet tíhu rozpočtu na občany. Jenže jakmile došlo na lámání chleba, hesla se rozplynula. Realita ukázala, že konsolidace ve stylu této vlády znamená: zaplať si za reformu sám, občane.
Odborníci pak hodnotí snížení schodku jako zásluhu. Ale co je to za zásluhu, když ji zaplatil někdo jiný? Ve jménu fiskální disciplíny se přidalo na daních, ale zároveň chyběla hlubší snaha zeštíhlit stát, omezit výdaje tam, kde je to možné. A tak místo úspor máme inkaso.
Trik bez kreativity
Snížit schodek zvyšováním daní je politický ekvivalent toho, že doma vyřešíte rozpočet tím, že navýšíte dětem kapesné a pak jim ho hned zdaníte. Neřeší to problém, jen se posune zátěž níž. Na firmy. Na živnostníky. Na občany. Ne na stát.
A to vše pod pláštíkem odpovědné politiky. Jenže odpovědná politika má vést k větší důvěře, ne k vyšším účtům.
Závěrem
Rozpočtová disciplína není v tom, že si stát pomůže z kapsy těch, kteří už platí víc než dost. Opravdová disciplína začíná tam, kde vláda dokáže šetřit sama na sobě. A to jsme zatím v této administrativě neviděli.
Je snadné škrtat čísla na papíře. Mnohem těžší je to udělat tak, aby zůstala důvěra, spravedlnost a sliby, které nebyly jen sezónní dekorací před volbami.
